PO NEJASNÝCH STOPÁCH

Oddíl skautů v Komárově byl pro mne dlouhou dobu obrovskou záhadou. O jeho existenci jsem nenašel jedinou zmínku nejen v oblastním či skautském archivu, ale ani v obci samotné. Dokonce se mi při mém pátrání nedařilo objevit nikoho, kdo by skauty v Komárově vůbec pamatoval, nebo o nich alespoň slyšel.

Jediným vodítkem, které nade vší pochybnost dokazovalo, že v Komárově skutečně fungoval několik let po válce skautský oddíl, bylo pár starých, zažloutlých fotografií po mém dědečkovi Jindřichu Kleknerovi (1926-1988). Počátkem devadesátých let, kdy jsem sám začínal pracovat v obnoveném Junáku a zajímalo mne všechno, co se ho jen trochu týkalo, mi babička mezi řečí naznačila, že „i děda byl v mládí u skautů a ve skříni mohou být nějaké fotky“. Byly tam! A já, ačkoliv jsem byl z objevu nadšen, jsem se spokojil s tím, že ani babička, ani moje maminka o nich více nevědí. Snad jen to, že děda jezdil tábořit někam k Podmokelskému mlýnu.

Fotografie pro mne byly dlouho jen jakousi vzpomínkou na dědu, okořeněnou skutečností, že jako kluk „skautoval“ stejně jako já. Až po mnoha letech, kdy jsem se začal podrobněji zajímat o historii své rodiny, mi přišlo tak nějak přirozené pokusit se o dědečkově oddílu zjistit něco víc.

Pustil jsem se tedy do pátrání, začal se ptát a hledat jakékoliv informace o komárovských skautech. Nebylo to vůbec jednoduché a mnohokrát jsem se ocitl ve slepých uličkách, ze kterých jsem nevěděl kudy kam. Trvalo to několik let, ale nakonec se mi podařilo objevit stopu, která mne přivedla k žijícímu pamětníkovi té doby. A nejen to. Byl to dokonce pamětník z nejpovolanějších. Nejmladší člen tehdejšího oddílu a přímý účastník táborů a výprav, které jsou zachyceny na oněch starých fotkách po dědečkovi – pan Zdirad Mraček (1932-2022)¹Pan Zdirad Mraček zemřel v červnu 2022 ve věku nedožitých devadesáti let.. Díky němu a jeho vyprávění se mi začaly konečně zjevovat střípky událostí dávno minulých, po kterých jsem tak dlouho pátral.

Od této chvíle šlo bádání v komárovské historii již mnohem lépe. S pomocí mnoha ochotných lidí se mi postupně podařilo identifikovat přesná místa, kde oddíl tábořil, objevit další pamětníky a nové, dosud neznámé fotografie a materiály z jeho činnosti. A jak se ukázalo, byla to činnost velice bohatá, jejíž počátky sahají téměř až do roku 1919, tedy do prvních let po vzniku naší republiky.