Jindřich Klekner ve skautském kroji (1946)

Jindřich Klekner ve skautském kroji (1946)

Razítko střediska Junák Komárov (1947)

Oddíl skautů v Komárově byl pro mne dlouhou dobu obrovskou záhadou. O jeho existenci jsem nenašel jedinou zmínku nejen v oblastním či skautském archivu, ale ani v obci samotné. Dokonce se mi při mém pátrání nedařilo objevit nikoho, kdo by skauty v Komárově vůbec pamatoval, nebo o nich alespoň slyšel.

Jediným vodítkem, které nade vší pochybnost dokazovalo, že v Komárově skutečně fungoval několik let po válce skautský oddíl, bylo pár starých, zažloutlých fotografií po mém dědečkovi Jindřichu Kleknerovi (1926-1988). Počátkem devadesátých let, kdy jsem sám začínal pracovat v obnoveném Junáku a zajímalo mne všechno, co se ho jen trochu týkalo, mi babička mezi řečí naznačila, že „i děda byl v mládí u skautů, a ve skříni mohou být nějaké fotky“. Byly tam! A já, ačkoliv jsem byl z objevu nadšen, jsem se spokojil s tím, že ani babička, ani máma o tom více nevědí. Snad jen to, že děda jezdil tábořit někam k Podmokelskému mlýnu.

Fotografie pro mne byly dlouho jen jakousi vzpomínkou na dědu, okořeněnou skutečností, že jako kluk „skautoval“ stejně jako já. Až po mnoha letech, kdy jsem se začal podrobněji zajímat o historii své rodiny, mi přišlo tak nějak přirozené, pokusit se o dědečkově oddílu zjistit něco víc.

Postupem času se mi s pomocí mnoha ochotných lidí podařilo identifikovat přesná místa, kde oddíl tábořil, a získat další, dosud neznámé fotografie a materiály z jeho činnosti. Trvalo však několik let, než jsem objevil stopy, které mne přivedly k žijícímu pamětníkovi té doby. A nejen to. Byl to dokonce pamětník z nejpovolanějších. Nejmladší člen tehdejšího oddílu a přímý účastník táborů a výprav, které jsou zachyceny na oněch starých fotkách po dědečkovi. Pan Zdirad Mraček! Díky němu a jeho vyprávění se mi začaly konečně zjevovat střípky událostí dávno minulých, po kterých jsem tak dlouho pátral…

DALŠÍ KAPITOLA: HISTORIE ZAČÍNÁ