Na přelomu dvacátých a třicátých let začala činnost oddílu podle všeho slábnout, až zanikla úplně. Je možné, že se obměnili členové, kteří již nebrali skauting tak vážně, nebo se jim prostě jen nedostávalo času. Nevíme. Jisté je, že do roku 1936 došlo k několika pokusům vzkřísit činnost komárovských skautů, ale pravděpodobně ne příliš úspěšně. Známe několik jmen těch, kteří se o to pokusili: Sojka, Lisý, Ungr, Rybář a Oskar Šperl.
Nejspíš se již nikdy nedozvíme, kolik pokusů bylo učiněno a kdo všechno stál u tohoto úsilí obnovit komárovský skautský oddíl. Jedno však můžeme říct určitě. Chlapecká touha po dobrodružství a romantických výpravách je nekonečná a není k tomu potřeba nic jiného než pár kamarádů. A tak tomu nejspíš bylo i v Komárově. Dlouho se sice nedařilo obnovit regulérní skautský oddíl či družinu, ale skupina „těch, kteří to nevzdali“ zůstala a postupně k sobě přitáhla další kluky toužící prožít dobrodružství na vlastní kůži.
Část podbrdských statistik uveřejněných 25.3.1927 v časopisu Mauglí č. 2-3/ročník III1Časopisu Mauglí, jehož několik čísel je uloženo ve fondu skautského archivu v Praze, vycházel jako občasník od roku 1925 minimálně do roku 1927 a byl jedním z prvních skautských časopisů na Berounsku. nám podává zajímavé informace o členech a činnosti komárovského oddílu. Můžeme z nich například vyčíst, že v roce 1926 procházel oddíl poměrně razantní výměnou členské základny. V jediné družině tehdy pracovalo devět kluků z nichž pouze dva složili skautský slib. Zbývajících sedm chlapců byli úplní nováčci, kteří ještě neměli splněnou ani nováčkovskou zkoušku. Dále se z těchto statistik dozvídáme například to, že v roce 1926 uskutečnil oddíl celkem 26 oddílových schůzek, 8 polodenních vycházek, 4 celodenní výlety a jednu výpravu vícedenní. Vedle nich se ještě účastnil čtyř, blíže nespecifikovaných, veřejných vystoupení.
(zdroj: Skautský archiv – Skautský institut)