Skautské středisko v Komárově nebylo po roce 1945 pouze doménou chlapců, jak jsem si dlouho při pátrání po jeho historii myslel, ale jeho významnou součástí byly i dívky z Komárova a blízkého okolí. Dokonce se ukázalo, že skautské myšlence propadla děvčata v Komárově již v období předválečném. A i když o nich zatím příliš nevíme, pevně věřím, že se postupem času podaří činnost dívčí družiny v rámci skautského střediska v Komárově zmapovat podrobněji. Do té doby se pojďme společně alespoň seznámit s historií českých skautek, které na tomto webu zatím nedostaly větší prostor, ale i tak jsou nedílnou součástí naší skautské historie.
Dívčí odnož skautingu založil v Anglii roku 1910 Robert Baden – Powell s pomocí své sestry Agnes Baden – Powell. Klíčovou roli ve vývoji organizace však sehrála jeho žena, Olave Baden – Powell, která se ujala vedení dívčího skautingu po jejich svatbě v roce 1912. Dívčí skautské hnutí se pak velice rychle rozšířilo do celého světa, a to včetně českých zemí.
Za bezprostřední předchůdkyni českého dívčího skautingu můžeme považovat spisovatelku Popelku Biliánovou, která se shodou okolností narodila v Králově Dvoře nedaleko Berouna. Ta, jako první v Čechách, začala uplatňovat některé skautské prvky a zásady ve svých “prázdninových osadách” pro dívky, které již od roku 1912 organizovala na Chotouňském dvorci poblíž Jílového u Prahy
K vlastnímu vzniku dívčího skautingu došlo na podzim roku 1914, a je spojeno se jménem abiturientky dívčího lycea Vlasty Štěpánové, později provdané Koseové, která požádala profesorku téhož lycea PhDr. Annu Berkovcovou, aby se ujala úkolu založení dívčího skautingu. Po určitých diskusích mimo jiné i za účasti Popelky Biliánové a za pomoci Antonína Benjamina Svojsíka počaly v roce 1915 organizovat první skautskou dívčí družinu Sasanek. S tou také ve stejném roce uspořádaly i první dívčí tábor u Živohoště.
Vedoucí myšlenkou dívčího skautingu bylo zrovnoprávnit dívku, povznést její vzdělání a prohloubit její znalosti a dovednosti. Udělat tak ze slečen, které musely snášet naprostou podřízenost v životě soukromém i veřejném, ženy všestranně připravené pro život.
11. ledna 1915 bylo na poradě s vedením JČS rozhodnuto organizovat dívčí skauting ve společném ústředí s chlapci v Junáku, v němž byl za tímto účelem vytvořen “Odbor pro dívčí výchovu skautskou“. Spíše konzervativní pojetí skautské výchovy dívek, které propagovala Popelka Biliánová, však vedlo k rozporům, a tak se Popelka s tímto hlavním proudem českého dívčího skautingu brzy rozešla.
Popelka Biliánová
(27. 1. 1862 – 7. 3. 1941)
Vlasta Štěpánová – Koseová
(21. 5. 1895 – 29. 9. 1973)
Anna Berkovcová
(13. 2. 1881 – 9. 7. 1960)
Emílie Milčicová
(7. 6. 1889 – 27. 12. 1969)
Pohled na první dívčí tábor družiny Sasanek u Živohoště (1915)
Zdroj: Skautská křižovatka
Zlatá éra českého skautingu nastala po vzniku Československé republiky. V roce 1919 se několik samostatných skautských organizací včetně Junáka spojilo do Svazu Junáků – Skautů RČS, jehož náčelníkem se stal A. B. Svojsík a náčelnicí Emilie Milčicová. Tento Svaz se stal v roce 1922 jedním ze zakládajících členů světového chlapeckého skautského ústředí (později WOSM). Dívky byly přijaty do Mezinárodní rady skautek a v roce 1928 se pak Československo stalo jedním ze zakládajících členů světové asociace skautek (WAGGGS).
Počet dívčích oddílů nebyl zpočátku nijak závratně vysoký. V roce 1922 pracovalo v Československu 57 dívčích oddílů se 455 členkami. V roce 1929 již 94 oddílů skautek a 6 rojů šotků s celkem 1997 členkami. Od roku 1926 se také začínají pořádat pravidelné dívčí lesní školy vedené Lídou Sobotovou. Práci výrazně ovlivňují osobnosti Emílie Milčicové, Anny Fleischerové, Dr. Míry Mladějovské, René Mladějovské – Heřmanové, Lídy Sobotové, a Marie Januštíkové.
V Praze i v jiných velkých městech pracují oddíly s dlouhou tradicí, na venkově se pak skautské dívčí oddíly vytvářejí kolem učitelek, profesorek a skautských maminek. Konec první republiky sjednotil všechny skautské organizace v novou organizaci Junák a tehdy se na valném sjezdu v prosinci 1939 dostává dívkám organizační rovnoprávnosti. V době násilného rozpuštění Junáka v roce 1940 bylo v Protektorátu Čechy a Morava více jak 10 000 skautek.
Poválečný rozmach skautingu po roce 1945 zasáhl i dívky, kterých bylo brzy téměř 35 000. Začal vycházet samostatný časopis “Skautka“, objevovaly se texty a příručky zaměřené na dívky. Náplň dívčího skautingu však tvořily i další aktivity, jako například konference, lesní školy či mezinárodní setkávání skautek a jejich vůdkyň.
Od této chvíle je historie dívčího skautingu téměř totožná s tím chlapeckým. Oddíly děvčat zažily další dva zákazy skautské činnosti, stejně tak, jako se intenzivně podílely na její obnově po roce 1968 a 1989. V současné době je v České republice registrováno ve skautské organizaci necelých 70 000 členů, z nichž dívky tvoří téměř polovinu.
Svůj Den sesterství slaví skautky 22. února, v den výročí narození manželů Roberta a Olawe Baden – Powellových.
Manželé Robert a Olave Baden – Powellovi (1929)