Těžkosti na začátku tábora v létě 1947 jako by předznamenaly další problémy celého oddílu, potažmo i celé junácké organizace. Koncem roku musela většina mladších členů nastoupit do zaměstnání, učení, nebo jim začínala školní docházka a času na skautování bylo čím dál tím méně. Starší kluci pracovali již dávno a ani jim tedy nezbývalo na skautskou činnost příliš mnoho prostoru. Dost možná, že jim chyběla i energie udržet to celé stůj co stůj. Kdo ví? Všechno to však mělo velký podíl na tom, že se počátkem roku 1948 začal oddíl postupně rozpadat.

Vedení oddílu převzal v této nelehké době Karel Čermák, který se jej neúnavně pokoušel dát znovu dohromady.

Výprava na Tok (1946)

Výrazně se obměnila členská základna, ale noví chlapci dávali často přednost svým soukromým zájmům a zálibám před oddílovou činností, která tak stále více upadala. Někteří členové oddílu, kteří byli rovněž členy Obce sokolské, se v té době účastnili příprav na XI. všesokolský slet, což ještě více narušovalo pravidelnou práci v oddíle. V kronice družiny Lišek, která toto období popisuje, můžeme na několika místech nalézt častá povzdechnutí kronikáře nad ne příliš dobrým stavem oddílu, která ale střídají řádky plné naděje a další chuti do práce.

V tomto ne příliš dobrém ovzduší vyráží oddíl na svůj třetí a poslední skautský tábor. Mnoho o něm bohužel nevíme. Původně hledali oddíloví vedoucí nové tábořiště v okolí Zvíkova na Vltavě, nakonec se však tábor uskutečnil nedaleko hradu Rabí, v údolí řeky Otavy. Z dochovaných zápisů v kronice můžeme vyčíst, že proběhl od 18. do 30. 7. 1948. Zajímavou skutečností se může jevit to, že posledního táborového ohně se zúčastnili jako hosté i rodiče skautů, kteří za nimi přijeli z poměrně vzdáleného Komárova.

Přesné místo tábora v roce 1948 bohužel neznáme. Jisté je, že nebylo příliš vzdálené od hradu Rabí, kam kluci vyráželi často jen na dopolední vycházku.
Dle informací z Městského muzea v Horažďovicích tábořilo v údolí Otavy mezi Rabím a Horažďovicemi více skautských oddílů, z nichž jeden z nich mohl být právě ten komárovský.

Po návratu z tábora upadá činnost oddílu ještě výrazněji. Komárovští kluci musí nejprve, stejně jako jejich ostatní vrstevníci, pomáhat při polních pracích, takže na skautování není čas, a navíc se stále těsněji utahuje smyčka kolem skautských oddílů v celém Československu.

Možná by se komárovský oddíl přeci jen podařilo zachránit. Možná by se objevil někdo, kdo by ho opět vytáhl z popela, jako již několikrát před tím. Nebyla k tomu ale příležitost. Politická situace, která nastala po únoru 1948, skautingu příliš nepřála. Nejprve byla celá organizace začleněna do nového Svazu československé mládeže (SČM) a po různých pokusech o omezení její činnosti vše vyvrcholilo tím, že byl Junák v roce 1949 definitivně zakázán na dlouhých dvacet let.

Z doposud nalezených dokumentů a získaných informací se zdá, že ani v roce 1968, a ani po roce 1989 již žádný skautský oddíl v Komárově nevznikl. Vzhledem ke stému výročí založení oddílu v říjnu 2021 mne napadá otázka: Není to škoda?

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Karel Čermák)

Karel Čermák

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Sáša Křikava)

Sáša Křikava

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Václav Piskáček)

Václav Piskáček

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Josef Vajgend)

Josef Veigend

V roce 1948 proběhla anketa o názorech vedoucích a roverů na spolupráci s SČM, které se zúčastnili i někteří starší členové komárovského oddílu.
Zdroj: Skautský archiv – Skautský institut (pozůstalost Josefa Horkého z Příbrami)