Těžkosti na začátku tábora v létě 1947 jako by předznamenaly další problémy celého oddílu, potažmo i celé junácké organizace. Koncem roku musela většina mladších členů nastoupit do zaměstnání, učení, nebo jim začínala školní docházka a času na skautování bylo čím dál tím méně. Starší kluci pracovali již dávno a ani jim tedy nezbývalo na skautskou činnost příliš mnoho prostoru. Dost možná, že jim chyběla i energie udržet to celé stůj co stůj. Kdo ví? Všechno to však mělo velký podíl na tom, že se počátkem roku 1948 začal oddíl postupně rozpadat.

Vedení oddílu převzal v této nelehké době Karel Čermák, který se jej neúnavně pokoušel dát znovu dohromady.

Tábor 1948

Doposud jediná nalezená fotografie z tábora v roce 1948

Výrazně se obměnila členská základna, ale noví chlapci dávali často přednost svým soukromým zájmům a zálibám před oddílovou činností, která tak stále více upadala. Někteří členové oddílu, kteří byli rovněž členy Obce sokolské, se v té době účastnili příprav na XI. všesokolský slet, což ještě více narušovalo pravidelnou práci v oddíle. V kronice družiny Lišek, která toto období popisuje, můžeme na několika místech nalézt častá povzdechnutí kronikáře nad ne příliš dobrým stavem oddílu, která ale střídají řádky plné naděje a další chuti do práce.

V tomto ne příliš dobrém ovzduší vyráží oddíl na svůj třetí a poslední skautský tábor. Mnoho o něm zatím nevíme. Původně hledali oddíloví vedoucí nové tábořiště v okolí Zvíkova na Vltavě, nakonec se však tábor uskutečnil nedaleko hradu Rabí, v údolí řeky Otavy. Místu se dnes říká “U náhonu” a co se týče táboření, jednalo se tehdy i dnes o poměrně strategickou lokalitu mezi Žichovicemi a Rabím. Z dochovaných zápisů v kronice můžeme vyčíst, že tábor proběhl od 18. do 30. 7. 1948. Zajímavou skutečností se může jevit i to, že posledního táborového ohně se zúčastnili jako hosté i rodiče skautů, kteří za nimi přijeli z poměrně vzdáleného Komárova.

Přesné místo tábora v roce 1948 se podařilo identifikovat s poměrně vysokou mírou jistoty pomocí pracovníků Městského úřadu Rabí a Městského muzea v Horažďovicích.

Po návratu z tábora upadá činnost oddílu ještě výrazněji. Komárovští kluci musí nejprve, stejně jako jejich ostatní vrstevníci, pomáhat při polních pracích, takže na skautování není čas, a navíc se stále těsněji utahuje smyčka kolem skautských oddílů v celém Československu. Možná by se komárovský oddíl přece jen podařilo zachránit. Možná by se objevil někdo, kdo by ho opět vytáhl z popela jako již několikrát před tím. Nebyla k tomu ale příležitost. Politická situace, která vygradovala po únoru 1948, skautingu příliš nepřála.

Nedemokratickým mechanismům, které se proti ní začaly v poválečné republice rychle projevovat, musela celá organizace čelit téměř ihned po obnovení v roce 1945. Na nátlak KSČ se stal Junák v září 1945 kolektivním členem komunisty řízeného Svazu československé mládeže (SČM) s dílčí autonomií a vlastními stanovami. V roce 1946 byla pak na sněmu v Praze ustavena zastřešující organizace Junák – ústředí skautské výchovy, v jejichž stanovách se Junák zavázal pracovat v duchu lidově demokratické republiky.

Různorodé pokusy o omezení činnosti skautských oddílů pokračovaly opakovaně i v následujících letech, ale i navzdory těmto snahám mohla skautská činnost pokračovat bez větších ústupků až do „Vítězného února“ v roce 1948. Ten však přinesl ustavení „Akčního výboru Junáka“ a jeho těžko stravitelné příkazy i nekompromisní organizační změny. Členy Junáka se od této chvíle směly stát jen děti do 15 let. Ti starší museli mít členství přímo ve Svazu československé mládeže, být politicky spolehliví a kádrově bezúhonní. Jednalo se o tak zásadní a bezprecedentní organizační změnu, že ji mnoho skautských oddílů odmítlo respektovat, přešlo do ilegality pod hlavičkou jiných organizací, nebo definitivně ukončilo svoji činnost. A to byl i případ komárovských skautů.

Výměr ministerstva vnitra o zániku spolku Junák (1950)

Výměr Ministerstva vnitra o zániku spolku Junák
Zdroj: Národní archiv Praha

V této neradostné době se prohlubují rozpory mezi činovníky komárovského oddílu. Jsou mezi nimi tací, kteří odmítají přistoupit na nové podmínky a chtějí pokračovat dále v souladu s tradičními, demokratickými a apolitickými hodnotami skautingu. Ale jsou tu i ti, kteří se ztotožňují s myšlenkou výchovy dětí v rámci jednotné organizace pod taktovkou KSČ. Ti nakonec přebírají iniciativu! Nečekaně a svévolně zabavují oddílu jeho veškerý majetek ve prospěch SČM. Oddíl tak přichází ze dne na den nejen o klubovnu, táborový materiál, vybavení a stany, ale také o oddílovou vlajku, vlajky družin a nádherně vedenou kroniku. Komárovský oddíl i středisko tak přestávají de facto existovat. Bohužel stejně jako i celá skautská organizace, která je v roce 1949 definitivně zakázána na dlouhých dvacet let.

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Karel Čermák)

Karel Čermák

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Sáša Křikava)

Sáša Křikava

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Václav Piskáček)

Václav Piskáček

Anketa o spolupráci s SČM - 1948 (Josef Vajgend)

Josef Veigend

V roce 1948 proběhla anketa o názorech vedoucích a roverů na spolupráci s SČM, které se zúčastnili i někteří starší členové komárovského oddílu.
Zdroj: Skautský archiv – Skautský institut (pozůstalost Josefa Horkého z Příbrami)

V období pražského jara a politického uvolnění v letech 1968 – 1970 se i v Komárově objevily jisté pokusy a myšlenky na obnovu skautské činnosti. Z doposud nalezených dokumentů a získaných informací se však zdá, že ani tehdy a ani po sametové revoluci v roce 1989 zde již žádný skautský oddíl nevznikl. Vzhledem ke stému výročí založení oddílu v říjnu 2021 mne napadá otázka: Není to škoda?

Pamětní deska 100 let

Pamětní deska připomínající 100 let od vzniku skautského oddílu v Komárově byla odhalena
v říjnu 2021 na budově komárovského muzea.