Častým cílem výprav oddílu komárovských skautů byly v poválečných letech nedaleké brdské lesy, zejména pak okolí vrcholů Tok a Jordán. A je to pochopitelné! Romantické a tajemné hvozdy lákaly svou nepřístupností a nabízely klukům téměř neomezený prostor pro jejich hry a táboření v liduprázdných, opuštěných lesích, které podněcovaly fantazii a smysl pro dobrodružství. Jedním z míst, které čas od času nabídlo chlapcům zázemí a útočiště před nepříznivým počasím byla i takzvaná Horákova chata, která se nacházela na jižním svahu Jordánu.
Tato malá roubenka, které se původně říkalo Na Houpáku byla postavena počátkem dvacátého století, pravděpodobně ještě za Colloredo-Mannsfeldů, a sloužila jako lovecká chata. Její známější označení je však spjato se jménem strašického nadlesního Emanuela Horáka, na jehož počest1Zdroj: Kronika Vojenské lesní správy Strašice byla přejmenována po jeho smrti v roce 19342Emanuel Horák zemřel 26. 3. 1934.
Jméno Emanuela Horáka je rovněž spojeno s osudem nedaleké Carvánky. Jednalo se o nejvýše položeném obydlí ve středních Čechách v nadmořské výšce 848 metrů, a druhé vojenské mapování se o ní zmiňuje jako o “Baštinském uhlířském bytě a Červanské hájovně” 3Zdroj: www.brdy.org. V meziválečném období byla využívána uhlíři, lovci, turisty i lesními dělníky, kteří zde nalezli zázemí při kácení nedaleké dopadové plochy. Hájenka postavená v roce 1919 byla v roce 1931 zrušena, a jakožto určená k demolici odkoupena a rozebrána právě Emanuelem Horákem, který ji přesunul do Strašic na Huť, kde stojí dodnes.
Vraťme se ale k Horákově chatě. Ta sloužila po jeho smrti různým účelům, především však také jako dočasné ubytování pro lesníky, turisty či skauty. V roce 1940, v době německého protektorátu, došlo k rozšíření vojenského prostoru, celá oblast byla obsazena Wehrmachtem a pro civilní přístup uzavřena až do konce války v roce 1945. V poválečném období, kdy se vojenský prostor v Brdech začal používat ve stejném režimu jako před válkou, došlo k opětovnému zpřístupnění a Horákova chata mohla opět sloužit i civilním účelům. Srub patřící v té době vojenským lesům stále používala armáda, ale příležitostně jej využívali i turisté jako nouzové útočiště v případě nepříznivého počasí.
V roce 1950 byl usnesením vlády zřízen Vojenský újezd Brdy, a tím se Horákova chata ocitla opět v uzavřené a veřejnosti nepřístupné oblasti. Nedostatek péče pak vedl k postupnému chátrání a pustnutí roubenky, která tak v 60. letech 20. století úplně zanikla. V některých pramenech se uvádí, že její zánik způsobil požár, ale podle mnou zjištěných informací 4Mgr. Tomáš Makaj (Muzeum Středních Brd Strašice) byla chata “pouze” rozebrána, neboť již nemohla sloužit svému účelu.
Na místě původní Horákovi chaty dnes zůstalo jen pár zbytků cihel a trocha sutin, které jsou však téměř zcela zakryté mechem a jehličím. Jediným důkazem toho, že chata ve svahu pod Jordánem opravdu stávala je tak jen místní název, který se ale objevuje pouze v některých mapách a není jednoduché jej dohledat.
Místo kde stávala Horákova chata (2021)
Místo kde stávala Horákova chata (2021)
Místní název na porostních mapách (zdroj: VLS)