Josef Krupička – vedoucí střediska (1946)

Josef Krupička – vedoucí střediska (1946)

Téměř ihned po skončení druhé světové války v květnu 1945 se začala obnovovat činnost skautských oddílů v celém tehdejším Československu a komárovští skauti nemohli stát stranou. Díky tomu, že jejich oddíl fungoval de facto nepřetržitě i v průběhu okupace, nebyl problém jej oficiálně obnovit již v polovině roku 1945 jako 2. oddíl Junáka v Komárově. V obci rovněž vzniklo Skautské středisko „JUNÁK Komárov u Hořovic“, jehož vedoucím byl jmenován Josef Krupička, a 2. oddíl se stal jeho součástí. Vedle něj působil ve středisku ještě i 1. chlapecký oddíl Komárov, o němž zatím, kromě toho, že existoval, nevíme vůbec nic a oddíl z Neřežína, který nesl přízvisko „Junák pod Valdekem“. Jeho vedením byl pověřen Zdeněk Mraček a jako zástupce byl zvolen Josef Ernest.

Nadšení a touha obnovit skautskou činnost však nebyla v Komárově v roce 1945 pouze doménou chlapců. Stejně jako oni, i komárovská děvčata navázala na svou neoficiální činnost během okupace a jakmile to bylo po válce možné, přihlásila se ke skautskému dívčímu hnutí. Hned v květnu tak pod komárovským střediskem vzniká nejprve družina a posléze i celý 1. oddíl Vlaštovek.

Z nalezených souhrnů registrací dívčích oddílů podbrdské oblasti z let 1946 – 1947 můžeme vyčíst, že v roce 1946 bylo v tomto oddíle registrováno celkem osmnáct dívek a dvě vedoucí. Podle všeho se nicméně zdá, že se o rok později již žádný dívčí skautský oddíl v Komárově neregistroval. Z jakého důvodu, to zatím nevíme. Jisté je jen to, že komárovští chlapci udrželi svůj oddíl ještě o dva roky déle.

Vedle komárovských Vlaštovek vznikl po osvobození v roce 1945 dívčí skautský oddíl také v nedalekém Neřežíně, který rovněž spadal pod komárovské středisko. I zde se děvčata s nadšením pustila do skautské činnosti a zdá se, že se jejich oddílu dařilo velice dobře. Z výše uvedených souhrnů registrací se dozvídáme, že v roce 1946 měl neřežínský dívčí oddíl dvě vedoucí, které se staraly o celkem šestnáct děvčat. Společně s neřežínskými skauty se děvčata scházela v hájovně na okraji Neřežína (číslo popisné 17), kde měli kluci i holky pronajatou jednu místnost jako klubovnu. Hájovna patřila rodině Mračkových, jejichž děti, Boženka a Zdeněk, byly rovněž členy neřežínských oddílů. Podle paní Boženy Bělohlávkové (Mračkové) byla činnost dívčího oddílu velice bohatá a zahrnovala nejen pravidelné schůzky či výpravy, ale například i několik divadelních představení odehraných pod starou lípou v zahradě hájovny.

Komárovské skautky na výpravě (1945 – 1946)

Komárovské skautky na výpravě (1945 – 1946)

Vůdcem 2. komárovského oddílu se v roce 1945 stal Jindřich Klekner – Kaplan a jeho zástupcem Bohumil Ládek – Eman. Miloslav Mraček -Kazan zastával v oddílu funkci pokladníka. Původní vedoucí klukovské party Oskar Šperl se krátce po válce odstěhoval s rodinou z Komárova do Teplic a do nově vznikajícího oddílu se již nevrátil.

Jako klubovnu využíval oddíl nejprve bývalou trafiku pana Hampachra stojící nedaleko Lidového domu v Komárově. Prostor však byl poměrně stísněný, a tak se komárovští kluci brzy přesunuli přímo do Lidového domu, kde našli zázemí v mnohem prostornějším skladu divadelních kulis. Ani zde však skauti z Komárova nezůstali natrvalo. Zhruba o rok později se celý oddíl přestěhoval podruhé, tentokráte na Ptákov.

Lidový dům v Komárově (1977)

Lidový dům v Komárově (1977)
Zdroj: Muzeum Komárov

Místo druhé klubovny na Ptákově (1920)

Místo druhé klubovny na Ptákově (1920)
Zdroj: Muzeum Komárov

Nepoužívaná místnost bývalého obchodu v budově hostince pana Šperla poskytla klukům útočiště a místo vhodné k dětským hrám a dobrodružstvím. Bývalí členové oddílu často vzpomínají na orchestrion zavřený ve skříni v jednom z hostinských sálů. Na něm prý bylo možné nechat si za prvorepublikovou korunu zahrát několik písniček, což byla tehdy jistě velmi žádaná a oblíbená atrakce.
Lidový dům dnes již nestojí. Byl zbourán v roce 1977 a na jeho místě obec postavila nový Kulturní dům ROH (dnes číslo popisné 440). Bývalý Šperlův dům na Ptákově však můžeme najít dodnes. Má číslo popisné 36 a v průběhu let byl využíván jako restaurace, obchod, sokolovna i skladiště.

Záznamy v Kronice družiny Lišek z roku 1948 a vzpomínky některých komárovských pamětníků udávají v pozdějších letech ještě další místa oddílových a družinových schůzek. Tím prvním je Adamova stráň, tak zvaná Adamovka, kde se kluci scházeli v případě pěkného počasí. Jedná se o stráň po levé straně silnice k Zaječovu. Dnes je na tomto místě sad a louky, které kdysi nabízely příhodný prostor nejen pro klukovské hry, ale i odpočinek a sběr malin či jiných lesních plodů.

Hostinec u Havránků

Místo klubovny v hostinci “u paní Havránkové”
Zdroj: Muzeum Komárov

Neřežínská hájovna (č.p. 17)

Neřežínská hájovna (č.p. 17)
Místo klubovny neřežínského oddílu

Zázemí pro schůzky v případě, že počasí klukům nepřálo, našli komárovští skauti v tehdejším hostinci paní Havránkové, v ulici Ke Mlýnu. Tam bylo nějakou dobu uskladněno i veškeré oddílové a táborové vybavení. Dnes má tento objekt číslo popisné 27 a je z něj rodinný domek.

Oddíl po válce existoval přibližně jen necelé tři roky (1945–1948) a není o něm příliš mnoho informací. Doposud se podařilo dohledat jen velice málo materiálů, které dokumentují jeho činnost a oddílový život. Z vyprávění pamětníků víme, že komárovští skauti vydávali svůj vlastní, ručně psaný a malovaný časopis, který nesl jméno „Komárovský Junák“. Zatím se nepodařilo žádné z čísel tohoto časopisu dohledat, ale přesto máme o jednom z nich, vydaném v roce 1948, alespoň kusé informace. Na jeho obálce se prý nacházel krásně vyvedený obrázek srubu stojícího na Adamově stráni s nápisem „Sen jednoho skauta…“. Podle vyprávění bývalého člena oddílu, pana Jaroslava Korejčíka, měla kresba (ve skutečnosti neexistujícího stavení na Adamovce) vyjadřovat plány oddílu tento srub postavit. Z důvodu nepříznivých politických událostí po únoru 1948 však k naplnění tohoto snu již bohužel nikdy nedošlo.

Ze vzpomínek pamětníků dále víme to, že oddíl disponoval velkým oddílovým praporem, který vyšila maminka Karla Čermáka paní Marta Čermáková, a několika družinovými vlajkami. Tyto významné skautské symboly však prý byly po únoru 1948 komárovským klukům zabaveny společně s ostatním vybavením a krásně vedenou kronikou oddílu. Stopa po těchto artefaktech se v neradostném období osmačtyřicátého roku úplně ztrácí a dnes už nezbývá nic jiného než doufat, že tyto skvosty nebyly zničeny a třeba se v budoucnu ještě někde objeví.

Kromě několika málo dokumentů nalezených v archivech tak máme z poválečných let fungování oddílu k dispozici pouze Kroniku družiny Lišek z roku 1948 a necelých devadesát fotografií, které byly pořizovány účastníky1Autorem většiny fotografií z let 1946 a 1947 je Václav Piskáček akcí a táborů velmi nekvalitními, bakelitovými fotoaparáty.

Výprava na Tok (1946)

Oddíl na výpravě k vrcholu Tok (1946)

DALŠÍ KAPITOLA: VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI