SKAUTI V KOMÁROVĚ

Josef Krupička – vedoucí střediska (1946)

Téměř ihned po skončení druhé světové války v květnu 1945 se začala obnovovat činnost skautských oddílů v celém tehdejším Československu a komárovští skauti nemohli stát stranou. Díky tomu, že jejich oddíl fungoval de facto nepřetržitě i v průběhu okupace, nebyl problém jej oficiálně obnovit již v polovině roku 1945 jako 2. oddíl Junáka v Komárově. V obci rovněž vzniklo Skautské středisko „JUNÁK Komárov u Hořovic“, jehož vedoucím byl jmenován Josef Krupička, a 2. oddíl se stal jeho součástí. Vedle něj působil ve středisku ještě i 1. chlapecký oddíl Komárov, o němž zatím, kromě toho, že existoval, nevíme vůbec nic a oddíl z Neřežína, který nesl přízvisko „Junák pod Valdekem“. Jeho vedením byl pověřen Zdeněk Mraček a jako zástupce byl zvolen Josef Ernest.

Nadšení a touha obnovit skautskou činnost však nebyla v Komárově v roce 1945 pouze doménou chlapců. Stejně jako oni, i komárovská děvčata navázala na svou neoficiální činnost během okupace a jakmile to bylo po válce možné, přihlásila se ke skautskému dívčímu hnutí. Hned v květnu tak pod komárovským střediskem vzniká nejprve družina a posléze i celý 1. oddíl Vlaštovek.

Z nalezených souhrnů registrací dívčích oddílů podbrdské oblasti z let 1946 – 1947 můžeme vyčíst, že v roce 1946 bylo v tomto oddíle registrováno celkem osmnáct dívek a dvě vedoucí. Podle všeho se nicméně zdá, že se o rok později již žádný dívčí skautský oddíl v Komárově neregistroval. Z jakého důvodu, to zatím nevíme. Jisté je jen to, že komárovští chlapci udrželi svůj oddíl ještě o dva roky déle.

Vedle komárovských Vlaštovek vznikl po osvobození v roce 1945 dívčí skautský oddíl také v nedalekém Neřežíně, který rovněž spadal pod komárovské středisko. I zde se děvčata s nadšením pustila do skautské činnosti a zdá se, že se jejich oddílu dařilo velice dobře. Z výše uvedených souhrnů registrací se dozvídáme, že v roce 1946 měl neřežínský dívčí oddíl dvě vedoucí, které se staraly o celkem šestnáct děvčat. Společně s neřežínskými skauty se děvčata scházela v hájovně na okraji Neřežína (číslo popisné 17), kde měli kluci i holky pronajatou jednu místnost jako klubovnu. Hájovna patřila rodině Mračkových, jejichž děti, Boženka a Zdeněk, byly rovněž členy neřežínských oddílů. Podle paní Boženy Bělohlávkové (Mračkové) byla činnost dívčího oddílu velice bohatá a zahrnovala nejen pravidelné schůzky či výpravy, ale například i několik divadelních představení odehraných pod starou lípou v zahradě hájovny.

Komárovské skautky na výpravě (1945 – 1946)

Vůdcem 2. komárovského oddílu se v roce 1945 stal Jindřich Klekner – Kaplan a jeho zástupcem Bohumil Ládek – Eman. Miloslav Mraček -Kazan zastával v oddílu funkci pokladníka. Původní vedoucí klukovské party Oskar Šperl se krátce po válce odstěhoval s rodinou z Komárova do Teplic a do nově vznikajícího oddílu se již nevrátil.

Záznamy v Kronice družiny Lišek z roku 1948 a vzpomínky některých komárovských pamětníků udávají v pozdějších letech ještě další místa oddílových a družinových schůzek. Tím prvním je Adamova stráň, tak zvaná Adamovka, kde se kluci scházeli v případě pěkného počasí. Jedná se o stráň po pravé straně silnice k Zaječovu. Dnes je na tomto místě lesík a louka, které kdysi nabízely příhodný prostor nejen pro klukovské hry, ale i odpočinek a sběr malin či jiných lesních plodů.

Místo klubovny v hostinci „u paní Havránkové“
Zdroj: Muzeum Komárov

Neřežínská hájovna (č.p. 17)
Místo klubovny neřežínského oddílu

Zázemí pro schůzky v případě, že počasí klukům nepřálo, našli komárovští skauti v tehdejším hostinci paní Havránkové, v ulici Ke Mlýnu. Tam bylo nějakou dobu uskladněno i veškeré oddílové a táborové vybavení. Dnes má tento objekt číslo popisné 27 a je z něj rodinný domek.

Oddíl po válce existoval přibližně jen necelé tři roky (1945–1948) a není o něm příliš mnoho informací. Doposud se podařilo dohledat jen velice málo materiálů, které dokumentují jeho činnost a oddílový život. Z vyprávění pamětníků víme, že komárovští skauti vydávali svůj vlastní, ručně psaný a malovaný časopis, který nesl jméno „Komárovský Junák“. Zatím se nepodařilo žádné z čísel tohoto časopisu dohledat, ale přesto máme o jednom z nich, vydaném v roce 1948, alespoň kusé informace. Na jeho obálce se prý nacházel krásně vyvedený obrázek srubu stojícího na Adamově stráni s nápisem „Sen jednoho skauta…“. Podle vyprávění bývalého člena oddílu, pana Jaroslava Korejčíka, měla kresba (ve skutečnosti neexistujícího stavení na Adamovce) vyjadřovat plány oddílu tento srub postavit. Stráň měli komárovští skauti od roku 1945¹Dle zápisu ze schůze MNV ze dne 1.8.1945 dokonce propůjčenou od obce a se stavbou plánovali začít v roce 1946²Dle zápisu ze schůze MNV ze dne 24.4.1946. Zatím z neznámých důvodů a posléze kvůli nepříznivým politickým událostem v únoru 1948 však k naplnění tohoto snu již bohužel nikdy nedošlo.

Článek v časopisu Junák (30/1946) týkající se propůjčení
pozemku na Adamově stráni

Zápisy MNV Komárov (1945 – 1947) týkající se komárovských skautů a stavby jejich klubovny na Adamovce

Ze vzpomínek pamětníků dále víme to, že oddíl disponoval velkým oddílovým praporem, který vyšila maminka Karla Čermáka paní Marta Čermáková, a několika družinovými vlajkami. Tyto významné skautské symboly však prý byly po únoru 1948 komárovským klukům zabaveny společně s ostatním vybavením a krásně vedenou kronikou oddílu. Stopa po těchto artefaktech se v neradostném období osmačtyřicátého roku úplně ztrácí a dnes už nezbývá nic jiného než doufat, že tyto skvosty nebyly zničeny a třeba se v budoucnu ještě někde objeví.

Kromě několika málo dokumentů nalezených v archivech tak máme z poválečných let fungování oddílu k dispozici pouze Kroniku družiny Lišek z roku 1948 a necelých devadesát fotografií, které byly pořizovány účastníky³Autorem většiny fotografií z let 1946 a 1947 je Václav Piskáček akcí a táborů velmi nekvalitními, bakelitovými fotoaparáty.

Oddíl na výpravě k vrcholu Tok (1946)