V létě roku 1928 bylo v lesním divadle u Valdeka uvedeno divadelní představení Závěť v přírodě, které nacvičili členové T. J. Sokol pod vedením režiséra J. Hasmana. Jednalo se o reprízu1Představení bylo poprvé uvedeno dne 26.6.1927 v Komárově a reprízováno dne 15.7.1928 v lesním divadle na Valdeku. dramatické hry o třech dějstvích Závěť, spisovatele Josefa Štolby, která již byla v Komárově odehrána stejným souborem v roce 1927 na louce pana Endršta. Událost to byla organizačně jistě dosti náročná, a tak byli komárovští skauti požádáni o pomoc jako strážní a pořadatelská služba. V jejich kronice Kniha výletů se o tom dochoval dosti rozsáhlý zápis Oldřicha Lišky, který nám ukazuje nejen to, jak tato kulturní událost probíhala, ale i zajímavé a často humorné postřehy z běžného oddílového života.
V pondělí dopoledne dostal náš vůdce K. Hendrych dopis od “Sokola”, v němž bylo obsaženo asi toto: Žádáme zdvořile skupinu skautů v Komárově o hlídku divadla a finanční prospěšnosti na hradě Valdeku.” Vůdce předal dopis O Liškovi, by si věc vzal na starost. Ve středu v 6 hodin večer byla svolána schůze do Chlumu, kdež za účasti čtyř bratrů (Liška, Šaffer, Sojka a Korejčík) se vše schválilo a ujednalo.
V sobotu 14.7. v půl čtvrté odpoledne jsme vyšli od Sokolovny v počtu šesti bratrů (Liška, Šaffer, Štochl, Sojka, Korejčík a nečlen Vašek) ku hradu. Za hodinu jsme byli na místě, postavili stan blíže hradu a chtěli rozžehnouti oheň, což se nám nepovedlo, neb k nám přišel nadlesní Cajthamr a zakázal nám oheň, prý je veliké sucho. Ale po dlouhém naléhání nám jej konečně dovolil rozdělati ho u okruhu tam umístěném (blíže laviček a stolků). Mezitím přišel bratr Vodička a za ním nečlen Drvota z Neřežína. Vařili jsme kakao, jež dal Štochl a mléko dal Korejčík. Večeře byla dobrá.
Po chvíli přijel na kole bratr Štěpnička, jenž se též jako Vodička nedostavil v půl čtvrté odpoledne. Řekl, že pojede znova domů a přijede prý hned, což učinil. My mezi tím si vyprávěli a přijmuli rozkaz od režiséra pana Hasmana, by se jeviště (kulisy) hlídaly, což bylo přimuto. Po chvíli (v půl desáté večerní) přišel bratr Štěpnička, v dobu, kdy již byly vyslány hlídky (Štochl, Korejčík, Vodička a Sojka) a my (Liška, Šaffer, Vašek a Drvota) spali. Vyslali jsme jej též na hlídku. Celkem nás tedy bylo devět. Heslo jsme si ustanovili „závěť“ a odpověď „divadlo“, což bylo vzato z děje tam odehrávaného. V půl jedenácté hodině noční se hlídka vystřídala za velké a malí šli spát. Hlídali jsme až do rána.
Ráno jsme se umyli ve studni (kašně) na dvoře hájovny a vařili kávu. Mléko nám hajný slíbil, ale nenechal, což znamenalo píti kávu černou. Snídaně byla v půl šesté ráno. Pak šli malá vlčata k rybníkům a Vašek a Šaffer před osmou hodinou jeli domů se převléci. Tak u stanu ostal pouze místovůdce Liška a Drvota. Malovali jsme na stanu skautské odznaky uhlíkem z ohniště.
Před polednem jsme se zase sešli. Mezi tím bratr Liška oškrábal nové brambory a tentokráte jsme museli vařiti v hájovně, neb bylo hrozné vedro a sucho. Za půl hodiny jsme již obědvali nové brambory posypané tvarohem a omaštěné máslem. Každý se jen olizoval a tvrdil, že prý jich měl málo (jak mu chutnaly).
Na hradě jsme též byli. Za půl hodiny jsme vše uklidili, složili stan a šli dle rozkazu pokladníka divadla Balýho se rozestoupiti po okraji v lese, by neprošel žádný beze vstupenek. Průvod s hudbou přišel po půl třetí hodině odpolední. Nebylo tak strašně návalu, návštěva slabá.
Ve tři hodiny se započalo hráti divadelní představení „Závěť”, kterýžto již minulý rok u Komárova hráli ti samí herci, při němž jsme my tři noce předem též hlídali (Liška, Šaffer, Sojka, Kocourek, Štochl, Štěpnička). Po zahájení představení šel Liška v půl čtvrté odpoledne již domů, příčinou nutnou. Ostatní přišli v půl osmé večer po ukončení.
Zápis o události ve skautské kronice (str. 1)
Zápis o události ve skautské kronice (str. 2)
Dlužno podotknouti, že bratr Štochl opět nejvíce zlobil a neposlechl a je věru možno přiznati, že vůbec vlčata neposlouchala, nedržela kázeň, neukázala před veřejností pořádek mezi sebou, nerespektovala svého vůdce vůbec, málo pro sebe pracovala. Vždyť v sobotu večer nevěděli, kdy mají se zpěvem přestati. Ostatní bylo vše v pořádku a přes všechny překážky jsme dosti užili legrace, načež budeme všichni přítomní vřele vzpomínat.
Ilustrace scény divadla v přírodě v oddílové kronice Kniha výletů (1928)